Rozhovor s Antoniem Illustrisimo

19. dubna 2011 v 21:20 |  Články
Tento rozhovor proběhl s Antoniem "Tatang" Illustrisimem a jeho studentem Tonym Diegem 29. července 1997 v Manile pro Australasian Fighting Arts Magazine. Byl to poslední rozhovor, který Illustrisimo poskytl. V době rozhovoru byl po dvoutýdenní nemoci a tak se stávalo, že se rychle unavil. Kromě toho měl i potíže s mluvením. Zemřel asi měsíc po tom, co se tento rozhovor uskutečnil.
Grandmaster Illustrisimo bydlel v blízkosti doků, jedné z nejnebezpečnějších částí Manily. 35 let svého života strávil jako námezdní námořník. Jako ukázka respektu, který u lidí z této oblasti měl, se vypráví historka o místním gangu bojujícím proti skupině dělníků, která sem přišla za prací ze středního Visayas. Když rvačka vrcholila, procházel zrovna Tatang kolem. Všichni přestali bojovat, dokud zase nezašel za roh.

Australasian Fighting Arts Magazine: Erle Montaigue vás navštívil v Manile roku 1981 a byl ohromen tím, co jste cvičil. Tenkrát také o vás napsal článek pro náš časopis. Jsem rád, že si stále užíváte života. A jsem také rád, že většina studentů, které jste tehdy učil, s vámi stále cvičí. Jak se od roku 1981 změnil váš pohled na treninkové metody?

GM Illustrisimo: Principy mého umění jsou stále stejné, takže se samozřejmě nic nezměnilo.

AFM: Když jste začal učit své studenty jako je tady Antonio Diego, měl jste určité představy, co by se měli naučit. Dosáhli těchto očekávání?

GM Illustrisimo: Ano. Tony je se mnou dlouho, už od roku 1975. Pokud chcete trénovat se mnou, musíte se učit starým způsobem. Když trénujeme, budu vás zasahovat do vašich rukou. Mnohokrát. Tím se budete učit. Při treninku musíte cítit bolest.

AFM: Tony Diego, s GM Illustrisimem cvičíte už více než 20 let. Jste spokojen s tím, jak vás Tatang učil svému umění?

Tony Diego: Ze začátku mě vůbec nechtěl učit. Říkal, že umění je jen pro boj. Stále jsem se vyptával a nakonec mě přijal jako studenta. Byl jsem velmi spokojen a nikdy jsem nechtěl nic změnit nebo dokonce přestat trenovat. V jednu chvíli, když jsem byl trochu zdeptaný, zeptal jsem se Tatanga, proč nejsem víc jako on. On na to odpověděl prostou větou, že ty jsi ty a ne já. Každý se učí jinak, takže s výsledkem, kterého dosáhnete, musíte být spokojeni. Nemůžete být stejní jako váš učitel.

AFM: Myslíte, že jste už ovládl vše, co vás grandmaster učil?

Tony Diego: Jednou jsem se ptal Tatanga, jestli mě učí všechno-celý systém. On odpověděl: "Když do vašeho domu přijde host a vy mu dáte jídlo, bude to rýže z horní části pánve. Je to ta nejlepší rýže, kterou každý rád jí. A pro sebe si ušetříte rýži ze spodní části pánve, která je tvrdá a okoralá." Myslím, že to znamená, že učil vše, co mohl učit, ale že jsou věci, které se učit nedají a nechává si je pro sebe. Věci, které pocházejí z jedinečné zkušenosti každého z nás.

AFM: Tony, za několik let odejdete z práce do důchodu. Plánujete, že rozšíříte výuku?
Tony Diego: Ne, to si nemyslím. Mám několik studentů, kteří jsou se mnou už řadu let. Pravděpodobně oni převezmou úděl šíření Kali Illustrisimo.

AFM: GM Illustrisimo, váš styl eskrimy zaujal Erle Montaigue jako jeden z nejpřirozenějších systémů sebeobrany. Stále si myslíte, že bojové umění by se mělo skládat pouze z přímých technik bez různých parádiček navíc?

AFM: Ve vašem stylu učíte, jak bojovat s čepelí. Je to jiné, když používáte tyč?

GM I: Je to stejné, v ničem se to neliší.

GM Illustrisimo: Samozřejmě. Všechny takové techniky jsou dobré jen pro předváděcí ukázky, ale ne pro boj.

AFM: Co byste poradil studentům, kteří by dnes rádi studovali eskrimu v západním světě? Zdá se, že staré způsoby výuky mizí a více se prosazují sportovní styly.

GM Illustrisimo: Eskrima je jednoduchá, pouze raz-dva-tři (ukazuje kombinaci tří útoků ve vzduchu). Turnajové styly jsou odlišné, to není skutečná eskrima.

AFM: Jak dlouho si myslíte, že student potřebuje na naučení se eskrimě?

GM Illustrisimo: Pouze dva týdny. Eskrima je jednoduchá, pouze raz-dva-tři!

AFM: Dva týdny?!

GM Illustrisimo: Studujte se mnou každý den jednu hodinu a naučíte se, jak bojovat na turnajích. Moji žáci obvykle vítězí v turnajích. Pamatujte však, že příprava pro šampionát není trénink pro skutečný boj. Používání chráničů není pro umění dobré, studenti získávají špatné návyky.

AFM: S Erlem Montaigue jste se setkali v roce 1981 a jeho umění se od té doby velmi změnilo. Myslíte, že se i váš styl mění s tím, jak stárnete?

GM Illustrisimo: Při boji se pouze přizpůsobujete svému soupeři a tomu, co dělá. Přizpůsobit se ale musíte i svému věku. Možná bojujete jinak, než když jste byli mladší, ale je to stále jenom přizpůsobování se. Věk je jen jednou z podmínek.

AFM: Znamená to tedy, že i na nevyhnutelný pokles fyzických možností, který přichází s věkem, se dá zvyknout? Mohou zvyšující se schopnosti a zkušenosti kompenzovat nižší pohyblivost?

GM Illustrisimo: Ano.

(Pro ilustraci- když mi Tony Diego představoval GM Illustrisima, zlehka na Tatanga zaútočil. GM měl v tu chvíli v rukou dvě hole, jednu kratší ratanovou a druhou, o kterou se opíral při chůzi. I přes to, že už skoro nevidí a je mu 90 let, jeho reakce byla bezprostřední, velmi rychlá a přesná)

AFM: Slyšel jsem, že jste začal s tréninkem, když vám bylo 9 let. To bylo asi v roce 1916. V čem se tenkrát lišil trenink oproti dnešku?

GM I: Bylo to velmi odlišné. Cvičily se pouze praktické věci jak přežít.

AFM: Koho z eskrimadorů, které jste během svého života potkal, považujete za nejlepší?

GM Illustrisimo: Tady na Filipínách se mnou nikdo nechtěl bojovat. Měl jsem několik střetnutí s dobrými bojovníky v Singapuru a Jakartě. Nejtěžší boj byl v Singapuru. Zvítězil jsem sekem na pravé zápěstí a vyhrál $5000.

AFM: Dobře. Tedy kromě vás, kdo byl na Filipínách nejlepší?

GM Illustrisimo: Můj otec, můj dědeček a bratr mého otce byli všichni velcí bojovníci.

AFM: Takže jste se učil od svého otce a strýců.

GM jsem: Ano.

AFM: Kdo byl Pedro Cortes? Učil jste se i u něj?

GM I: Ano také. Byl sparing partner mého otce původem z Mindanaa. Jeho styl byl hodně podobný stylu Illustrisimo.

AFM: Co některá slavná jména jako Dizon, Villabrille, Cabales? Znal jste je už když jste byl mladší?

GM I: Ano všichni jsme pobývali tady v Manile. Villabrille byl můj bratranec.

AFM: Učil jste Cabalese?

GM I: Ano, ale jeho technika se mi nelíbila.

AFM: Bojoval jste někdy s Cabalesem nebo ostatními?

GM I: Občas jsme spolu cvičili, ale nikdy by se mnou skutečně nebojovali.

AFM: Takže jste byl známý dokonce už v mládí. Jakými dalšími zápasy jste prošel?

GM jsem: Nikdo se mnou nechtěl bojovat. Na začátku 50. let jsem měl jeden souboj, kdy nešlo o předem domluvený zápas. Bylo to s mužem jménem Doming tady u doku 8. Měl v ruce nůž, tak jsem ze země zvedl kus trubky. Tou jsem ho také zabil ranou do hlavy.

AFM: Slyšel jsem, že máte ještě jednu přezdívku. Dagohoy. Je to pravda?

GM I: Ano, ale je to jen přezdívka.

Tony Diego: Dagohoy byl slavný bojovník z ostrova Bohol, který vedl lidi při povstání. Byl to statečný bojovník a tak tímto jménem nazývají lidé i Tatanga.

AFM: Dan Inosanto je velmi známý mezi lidmi cvičícími bojová umění. Jeden z jeho hlavních učitelů byl John LaCoste. Znal jste Johna LaCoste už před tím, než přišel do USA?

GM I: Ne, neznal jsem ho.

AFM: Co bojovníci ze Cebu? Caňete, Saavedra, ... Znal jste je nebo jste dokonce s někým z nich bojoval?

GM I: Ne, nikdy jsme spolu nebojovali a ani nemám rád jejich techniku. Používají údery abaniko do hlavy. To se mi nelíbí.

AFM: Jednou byl uspořádán souboj mezi Joe Menou a Cacoy Caňetem. Můžete nám popsat, co se stalo?

GM I: Začali bojovat, ale někdo je přerušil a souboj nebyl dokončen.

AFM: Během druhé světové války jste bojoval jako partyzán. Koluje o tom několik historek. Mohl byste nám o tom něco povědět?

GM I: To je pravda. Bojoval jsem proti Japoncům. A sedm z nich jsem zabil svojí čepelí.

Tony Diego: Tohle je docela dobrý příběh. Jednou v noci, Tatang popíjel s kamarádem a na cestě domů narazili na japonského vojáka stojící na stráži. Tatang k němu přistoupil, vytáhl jeho samurajský meč z pochvy, podíval se na něj a zase ho zasunul do pochvy. Voják byl tak překvapený, že neudělal vůbec nic i přes to, že měl pušku.

AFM: GM Illustrisimo, prožil jste velmi dlouhý a rušný život. Je něco, čeho byste litoval nebo co byste chtěl změnit?

GM I: Ne. Vůbec nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama