Filipíny: první dny

11. července 2010 v 7:29 |  Blog
11.7. 2010 12:30 místního času
Nejsem žádný zkušený cestovatel a tak na rovinu přiznám, že mě překvapilo, jaká díra Cebu je. No tak tohle bude síla. Jedu taxíkem do hotelu a tak mám možnost se v klidu rozhlížet okolo sebe. Domy postavené určitě ještě za koloniální éry, od té doby pěkně zchátralé a opravované pouze igelitem a vlitým plechem. Občas se mihne nějaká banka, kterou od okolní zástavby poznáte podle nápisu a chlápka s brokovnicí popřípadě M16.


Když jsem se konečně dostal do svého pokoje, překvapilo mě, jak je malinkatý. Udělal bych fotku, ale foťák mi nechce zaostřit takhle nakrátko :) Ale za ty peníze je to docela v pohodě. Jenom mi trochu vadí, že nemám okno a vzduch se do něj dostává jenom přes klimatizaci. Později jsem měl příležitost okouknout ostatní pokoje, tak jsou taky bez oken.

Další den pro mě přišel master John John a proved mě po okolí. Při tom mi dal několik rad, jak to tady co nejlíp přežít. Nepoužívat peněženku a peníze nosit rozdělené v různých kapsách po malých částkách, abych při placení neukazoval, kolik mám u sebe peněz. Nepoužívat velké bankovky (500 pesos a výš). Nemluvit s cizíma lidma. Další rada se týká zdraví. Prý mají vyzkoušené, že když přijede někdo z Evropy, tak by měl první týden brát preventivně antibiotika, než si tělo zvykne na místní prostředí. Na konci exkurze mě bere do gymu- Cacoy Doce Pares Headquarters. Na tomhle místě se cvičí CDP už nějakých 40 let. Vlastně to ani není tělocvična, spíš jenom zastřešený plácek vedle domu GM Cacoye. Toho tady taky potkáváme a chvilku posedíme. Původně měl mít přes léto 16 seminářů v USA, ale kvůli nějakým dýchacím potížím mu doktor nedovolil odjet.

V pátek ráno začínám s treninkem. Mám domluvené dva treninky denně od pondělka do soboty s masterem John Johnem, což je hlavní trenér CDP. Ze začátku necvičíme nic, co by pro mě bylo nové, ale i přes to je to obrovsky přínosné. Ke každé kombinaci se dozvídám další drobné detaily, které mi pomáhají pochopit "proč". První treninky klademe důraz hlavně na ovládnutí tyče a kombinování úderů. Postupně přidáme odzbrojovačky a páky a celé to zapojíme do close range sparingu.

Při sobotním odpoledním treninku si všímám, že se začínají scházet příbuzní rodiny Caňete a pár dalších přátel. Od někud vytáhnou zesilovač, klávesy a mikrofony a odpíchnou to pěkně od podlahy :) Abych si to víc užil, tak dostávám skleničku San Miguel-místního piva. I přes to, že už asi tak po minutě ztratí veškerou pěnu a vypadá jak chcanky, tak nechutná vůbec špatně. Zvláštní je, že se nečeká, až se pivo dopije do dna, ale dolévá se průběžně. Napadá mě, že to je asi aby se obsah ve skleničce pořád udržoval studený. A nebo je to prostě tak, že člověk ztratí přehled, kolik toho vypil a snáž se opije :) Na závěr večera shlédneme dokument Eskrimadors. Musím říct, že jsem měl skutečně velmi zvláští pocit sledovat ho a sedět při tom vedle GM Cacoye legendy FMA, který v podstatě celou moderní historii eskrimy zažil a sám zásadním způsobem ovlivnil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama