Historie Filipín 5: Číňané a čínští míšenci

31. října 2008 v 21:07 |  Články
5. ČÍŇANÉ A ČÍNŠTÍ MÍŠENCI

Ke konci osmnáctého a na počátku devatenáctého století byla vžitá španělská představa o Číňanech vystřídána uznáním jejich eventuálně konstruktivní role v ekonomickém rozvoji. Nařízení vylučujcí Číňany přijatá v roce 1755 a 1766, byla odvolána v roce 1788. Přesto zůstali Číňani v městech okolo Manily, obzvláště Binondo a Santa Cruz. V roce 1839 bylo přijato nařízení udělující jim volnost v práci a pobytu.





Ve druhé polovině devatenáctého století začalo růst množství přistěhovalců na souostroví, nejvíce z přímořské provincie Fujian na jihovýchodě Číny a stále více z nich se usazovalo v odlehlejších oblastech. V roce 1849 více než 90 procent z přibližně 6 000 Číňanů žilo v okolí Manily, kdežto v roce 1886 toto procento kleslo na 77 procent z 66 000 Číňanů na Filipínách. Čínská přítomnost v zázemí šla ruku v ruce se změnou izolované ekonomiky. Španělé je plánovali vyžít jako zemědělce. Z několika z nich se zemědělci kutečně stali, ale většina se poli vyhla a stala se obchodníky nebo lichváři. Číňané brzy získali klíčovou roli v místní a provinční ekonomice.
Když ne větší, tak alespoň stejnou úlohu v politickém, kulturním a ekonomickém vývoji hráli čínští míšenci. Na počátku devatenáctého století tvořili okolo pěti procent celkové populace (asi 2,5 milionu) a soustředili se v nejvíce rozvinutých provinciích středního Luzonu, Manily a okolí. Mnohem méně jich žilo v méně významných městech Visayanských ostrovů jako je Cebu a Iloilo a na ostrově Mindanao. Ti, kteří přestoupili ke katolíkům a mluvili radši filipínsky nebo španělsky než čínskými dialekty získali legální status jako Španělé. Podle slov historika Edgara Vickberga nebyli považováni za smíšené Číňany, ale za zvláštní druh Filipínců.
Vyhošťující dekrety dali čínským míšencům příležitost vstoupit do maloobchodního podnikání nebo řemeslné výroby dříve ovládané Číňany. V polovině devatenáctého století však míšence vytlačilo odstranění zákonných omezení na ekonomickou aktivitu Číňanů a konkurence nových čínských přistěhovalců mimo komerční sektor. Výsledkem toho bylo, že většina míšenců investovala do půdy hlavně ve středním Luzonu. V tomto regionu bylo soustředěny pozemky náboženských řádů a tak se můšenci stali inquilinos (nájemci) těchto polí, které dále pronajímali pěstitelům. Část nájmu odevzdávali inquilino mnichům. Stejně jako Číňani, i míšenci se půjčovali peníze a přivlastňovali si pozemky, pokud dlužnk nesplácel.
Ke konci devatenáctého století se i přes zasahování Číňanů, prominentní rodiny míšenců staly váženou součástí filipínské elity. Jak rostla vývozní ekonomika a upevňovaly se zahraniční vazby, míšenci a ostatní členové filipínské elity známí jako ilustrados dosahovali stále vyššího vzdělání (v některých případech i v zahraničí) a vstupovali mezi profese jako jsou právníci a doktoři a stávali se stále přístupnějšími liberálním a demokratickým myšlenkám, které se začaly dostávat na Filipíny navzdory zpátečnické mnišsko-španělské vládě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama