Historie Filipín 4: Obchod s Evropou a Amerikou

31. října 2008 v 21:06 |  Články
4.OBCHOD S EVROPOU A AMERIKOU

Tak dlouho dokud zůstala španělská říše na východním pobřež Pacifiku neporušená a galleony pluly z a do Acapulca, byl díky iniciativě Josého Basca y Varga v průběhu jeho kariéry guvernéra v Manile, alespoň malý tlak na podporu rozvoje Filipín. Po jeho odjezdu začaly pro Ekonomickou společnost těžké časy a Královská společnost vykazovala snižující se zisky. Nezávislost španělských latinsko-amerických kolonií, zvláště Mexika v roce 1821, zapříčinila zásadní změnu španělského postupu. Odříznutím od mexické podpory a chráněných latinsko-amerických trhů, byla kolonie přinucena uživit se sama. Následkem toho se stala obchodní izolace neudržitelná.




Zvyšující se počet zahraničních obchodníků v Manile popohnalo zapojení Filipín do mezinárodního obchodu spojujícím průmyslovou Evropu a Severní Ameriku se zdroji nezpracovaného materiálu a trhy v Americe a Asii. Teoreticky pro ne-španělské Evropany nebylo možné usídlit se v Manile nebo jiné části ostrovů, ale ve skutečnosti byli trpěni místními úředníky a nebo obcházeli toto nařízení vyvěšováním vlajek asijských států. V roce 1834 byla zrušena Královská filipínská společnost a oficiálně by uznán volný obchod otevřením přístavu v Manile.


V roce 1856 bylo v Manile třináct zahraničních obchodních společností. Mezi nimi bylo sedm britských a dvě americké. Mezi roky 1855 a 1873 otevřeli Španělé nové přístavy pro obchod včetně Iloilo na Panay, Zamboanga na západním pobřeží Mindanaa, Cebu na Cebu a Lagaspi v oblasti Bicol na jihu Luzonu. Prosazení parních lodí na úkor plachetnic a otevření Suezského průplavu v roce 1869, přispělo k velkému nárůstu objemu obchodu. V roce 1851 byl import a export dohromady nějakých 8,2 milionu $, o deset let později už to bylo 18,9 milionu $ a v roce 1870 dokonce 53,3 milionu $. Vývoz sám o sobě vzrostl mezi roky 1861 a 1870 na 20 milionů $. Filipínský obchod ovládli obchodníci z Británie a USA, které zvýhodňovaly jejich základny v Singapuru, Hong Kongu a na Borneu.
Na konci devatenáctého století věvodily filipínskému vývozu tři plodiny-tabák, konopí a cukrová třtina. Státní monopol na tabák byl zrušen v roce 1880, i přes to si filipínské cigarety zachovaly vysokou reputaci a popularitu ve všech dobrých společnostech v Británii, na evropském kontinentu a Severní Americe. Díky nárůstu mezinárodního obchodu se filipínské konopí (považované celosvětově za nejlepší materiál na lana a provazy) stalo po roce 1850 společně s cukrem nejdůležitějším vývozním artiklem. Američané vévodili obchodu s konopím. Syrový materiál byl zpracováván nejprve v Nové Anglii, později přímo na Filipínách. Hlavními pěstitelskými regiony byla oblast Bicol na jihovýchodním Luzonu a východní oblasti Visayanských ostrovů.
Cukrová třtina byla zpracovávána pomocí primitivních metod skoro jako na počátku 18 století. Otevření přístavu Iloilo na Panoyv roce 1855 a podpora britského vice-konzula Nikolose Loneyho (popisovaný jako "tornádo v podnikání a technických inovacích") vedla k rozvoji cukrového průmyslu na ostrově Negros ve středních Filipínách a exportu výrobků do Británie a Austrálie. Loney naplánoval rozsáhlou finanční podporu investic do nových plodin, podpořil stěhování dělníků z přelidněného a na práci chudého Panay a nahradil tradiční metody produkce nekvalitního cukru moderními rafineriemi. Populace ostrova Negros se ztrojnásobila. Koncem devatenáctého století se z místních "cukrových baronů" (majitelů cukrových plantáží) stala mocná politická a ekonomická síla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama